Obrazy Jakuba Čušky v Café Radost

„Jakub Čuška nehledá krásu tam, kde je daná či jasná, ale tu, která stojí mimo běžnou pozornost, mimo ¸osvětleníʻ. Hledá v druhé řadě, možná ve třetí nebo ve čtvrté, nebo v té úplně poslední, ve které postupně nalézá a zkoumá to, co je pro něj ne právem zastíněno,“ říká k výstavě Jakubových děl Petr Hájek, kurátor výstavy. A co o své práci a přístupu říká sám autor?

Jakube, kde čerpáš inspiraci? Máš ji zhmotněnou?

Poslední dobou z novin, tiskovin a svých fotek. Skládám si svoje situace. Teď jsem k tomu přidal ještě koláže siluet, člověka vnímám tak trochu jako zátiší. Žádný hlavní zdroj inspirace ale nemám, snažím se soustředit na sebe a svou práci, formovat ji, zkoumat materiál a barvu, a tak podobně. Forma je pro mě důležitá, myslím, že v tomto typu malby to vždycky stojí zčásti na formě.

V Café Radost visí velkoformátová plátna. Jaká je tvoje cesta – proč tvoříš, jak tvoříš?

S malováním jsem začal relativně pozdě. Vždycky mě umění zajímalo, ale s malbou jako takovou jsem začal až ve dvaceti, vlastně trochu náhodou. Hlásil jsem se tehdy na pedagogickou fakultu – obor výtvarná výchova pro ZUŠ – a potřeboval se někde připravit. Šel jsem na výuku k Adéle Janské a začal malovat. Dělám to proto, že musím. Trošku klišé odpověď, ale kdybych nemaloval, nevím, co bych dělal.

Maluju převážně olejové malby, sem tam akvarelové, a také dost kreslím, ale ve vlnách. Někdy hodně a někdy vůbec. Vždycky mě zajímala figurální malba, což je ale těžká disciplína, a tak jsem začínal u krajiny. Hodně jsem chodil do plenéru a maloval industriální periférie, hlavně v okolí Olomouce. Práce venku je jiná než v ateliéru, takže šlo spíše o menší formáty, co se mi vlezly do auta nebo batohu. Až poslední roky dělám na větších věcech.

Co tvoje práce představuje, zobrazuje?

To je těžká otázka. Spousta práce je spontánní, nikdy jsem neměl pevný řád ani v přístupu ani v procesu práce. Vždycky mě zajímali solitéři, člověk jako samostatnost. Lidé trochu mimo proudy. Myslím, že tento náznak je v mých dílech patrný. Ať je to člověk nebo krajina, věc – tvoří zátiší. Taky mě zajímá světlo, které dost často vlastně nevychází odnikud.

‍

Jaké je tvoje vzdělání, kdo tě vedl, vede?

Tak člověk se vzdělává hlavně sám, ale jak jsem zmínil, začínal jsem s malbou u Adély, a to vlastně stále pokračuje, máme společný ateliér i domácnost. Takže primárně sdílím práci s ní. Na AVU jsem začínal u Martina Mainera, teď končím u Marka Meduny, který ho před dvěma lety vystřídal.

Kde se vidíš za 10-20 let? Stále u malby nebo se zajímáš i o jiné způsoby vyjádření?

Vidím se v ateliéru. Zajímá mě spoustu věcí, ale malba je moje povolání.

‍

Novinky a tvorbu Jakuba Čušky můžete sledovat na jeho Instagramu @jakubcuska

…a ještě pár informací

Výstavu Jakuba Čušky jsme prodloužili, a tak zhlédnout „scény nezasluhující si pozornosti, které zejí ve tmě“ můžete v Café Radost konce června. Kavárna je otevřena od 8.00 do 18.00 hodin.

Malíř Jakub Čuška (*1989) studuje od roku 2013 na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Malba IV, Škola prof. Martina Mainera). V současné době pokračuje ve studiu ve stejném ateliéru pod novým vedením (Škola Marka Meduny), kde bude tento rok absolvovat. Celkovým vyzněním se autor blíží tematické ponurosti klužské malířské školy (rumunská Cluj).

‍